Dysplazie kyčelního kloubu (DKK)
Dysplazie kyčelního kloubu je vývojové onemocnění kyčelního kloubu. DKK není vrozené onemocnění. Vrozená je ale predispozice k němu. Dědivost náchylnosti k rozvoji DKK je velmi vysoká. Hodnoty heritability se pohybují okolo 0, 80. Bylo zjištěno, že při křížení dvou negativních jedinců je podle různých výzkumů v průměru 26% (16 – 43 %) pravděpodobnost, že jejich potomek bude mít pozitivní nález. Při páření jednoho pozitivního a jednoho negativního jedince je to až 48 % (25 – 62%), u dvou pozitivních rodičů pak je 77% (46 – 93%) pravděpodobnost postiženého potomka. Při zvyšujícím se stupni DKK u rodičů roste statisticky četnost a stupeň postižení i u potomků, bez ohledu na to, nese-li vadné geny otec nebo matka. Výsledný obraz DKK je ale dán souhrou genetického vybavení jedince a vnějších faktorů. Predispozice pro vznik DKK je dědičně podmíněna interakcí více genů. Díky složitému genetickému založení je prakticky nemožné DKK zcela eliminovat. Důsledné selektivní chovatelské programy však mohou vést ke značnému snížení frekvence jejího výskytu.
DKK se vyskytuje u všech plemen, ale projevy onemocnění postihují především jedince velkých plemen. U malý a středních plemen se projevy onemocnění nevyskytují tak často, protože kloub není zatěžován tak velkou vahou jedince. Výskyt DKK ovlivňuje tělesná výška, váha a rychlost růstu.. Dysplazie kyčelního kloubu je na pohlaví nezávislé onemocnění a v 89% případů postihuje oba kyčelní klouby. Onemocnění se projevuje neochotou k pohybu, obtížnějším vstáváním, strnulou chůzí po klidu a vyšší a rychleji se projevující únavou při pohybu. Pes se často snaží postiženou končetinu odlehčovat a kulhá, přičemž kulhání se po pohybu zhoršuje. Všechny tyto problémy jsou způsobeny bolestí kyčelních kloubů.
Všichni psi bez rozdílu, tedy i ti, u kterých se později vyvine DKK, se rodí s normálními kyčelními klouby. K rozvoji onemocnění dochází až v průběhu růstu a vývoje jedince. Pro vývoj kyčelního kloubu jsou rozhodující první dva měsíce po narození, kdy jsou součásti kloubu dosud měkké. Dysplazie se vyvine tak, že mechanická zátěž tělesné hmotnosti vede ke zvýšení sil, které působí na dislokaci hlavice a tím se zvýší i síla působící na vnější okraj jamky. Díky tomu se pak opožďuje v růstu a je plošší. Dochází k poruše růstu chrupavky na dorzálním okraji acetabula, v mediální části chrupavka narůstá dál. Pokud leží hlavice více než polovinou svého průměru mimo jamku, mluvíme o subluxaci hlavice. V nestabilním kloubu působí také nestejnoměrný tlak na hlavici stehenní kosti a tím je narušen i její normální vývoj. Hlavice ztrácí svůj pravidelný kulovitý tvar a deformuje se. Jestliže se neshoduje tvar hlavice stehenní kosti a kloubní jamky, popř. hlavice sedí v jamce příliš volně, dochází k nerovnoměrnému rozložení tlaku působícího na kloubní chrupavku, což vede postupně k jejímu degenerativnímu opotřebení.
Nejspolehlivější diagnostickou metodou pro zjištění DKK je rentgenologické vyšetření. Aby bylo zajištěno dostatečné uvolnění svalů, provádí se vyšetření v narkóze. Na snímku musí být zachycena celá pánev, kost křížová a stehenní kosti včetně kolenních kloubů. K vyhodnocení se snímek zasílá veterinárnímu lékaři, který je určený jako posuzovatel pro dané plemeno. Minimální věk pro oficiální vyšetření na DKK je u nás stanoven na 12 měsíců. Rentgenologická diagnostika DKK spočívá v posouzení stupně subluxace a přítomnosti sekundárních artrotických změn. Stupeň subluxace kyčelního kloubu se přitom stanoví podle tvaru a velikosti kloubní štěrbiny, polohy středu hlavice stehenní kosti vzhledem k hornímu okraji kloubní jamky a podle tzv. Norberg - Olssonova úhlu. U sekundárních artrotických změn se posuzuje, zda jsou přítomny pouze jejich náznaky, nebo zda jsou plně vyvinuty.


Podle FCI se hodnotí DKK takto:

A jak jsme na tom my:
Up One' s Street Schönez - DKK A
Barcelona Nut Wish - DKK B